Ahoj kamarádi lukostřelci,
Je to můj první příspěvek do diskuse, tak k němu buďte, pokud možno, shovívaví . Píšu ho hlavně pro ty, kteří se nezúčastnili ME IFAA ve Francii a vyprávění a fotky je namotivovali k plánování účasti na MS IFAA v Maďarsku příští rok… , tož něco málo mých osobních zážitků z tohoto klání.
Když jdete něco zkusit poprvé, většinou máte trochu představy o tom, co vás čeká. Vytvoříte si je z útržků informací a z vlastních zkušeností, které s tím alespoň částečně souvisí. Díky těmto představám jsem se dopustil několika chyb v přípravě, které ve vlastním závodě znamenaly mnoho autů a mé lukostřelecké sebevědomí díky tomu prodělalo slušnou krizi…
1) předpokládal jsem, že budou využita celá rozpětí vzdáleností dle velikostí zvířat (takže kromě těžkých a fikaných ran, tam budou i takzvané dávačky)
2) předpokládal jsem, že na plné vzdálenosti tam budou tak jedno nebo dvě zvířátka a zbytek bude "rozumně". Tento předpoklad vypadal rozumě ještě i na oficiálním rozstřelišti, kde byl nejdále medvěd na 50 m. Bylo to, ale asi bohužel tím, že hřiště na kterém jsme se rozstřelovali nebylo dostatečně široké.
3) nějak jsem nevěřil vyprávění a čekal jsem, že zvířátka budou o chloupek větší než se zdála být z obrázků
Díky těmto předpokladům jsem si v klidu trénoval svých 20 - 30 m a občas jsem si střelil i 50 m a myslel jsem si, jak jsem skvěle připraven.
Hned druhé zvíře závodu mne vyvedlo z omylu. Malé prasátko v temném lese bylo na plných 41 m a než jsem tomu uvěřil, foukl jsem tam dva auty. Záhy jsem zjistil, že mých nastřelených 50 m je na 55 m taky aut, ale hlavně, že nejsem schopen tyto vzdálenosti od sebe odlišit. Teprve druhý den jsem pochopil, že vše je na plnou, takže se stačilo podívat na cedulku s kategorií zvířete a hned jsem věděl na kolika metrech je. Bohužel mi to nebylo moc platné, protože jsem tyto vzdálenosti díky svým chybným předpokladům netrénoval. Když pak stojíte na metě a přemýšlíte, jestli toho medvěda nadmířit o dva medvědy nebo o dva a půl, je už trochu pozdě a šípy často končili v hlubokém francouzském houští.
Specifická byla i vysoká absence zástěn a pokud už za zvířetem vůbec nějaká byla, buď fungovala pouze pro dětské luky, nebo byla umístěna tak šikovně za zvířetem, že nešla trefit. Naštěstí pořadatelé neustále pročesávali terén a sváželi nalezené šípy na rozstřeliště. Někdy to byly celé snopy šípů, což člověka trochu uklidňovalo, že když už se netrefuje, tak není sám…
Některé tratě byly hodně náročné na fyzičku, třeba žlutý okruh byl o dost těžší než u nás vysokou náročností proslavený Adršpach. Byla to další z věcí, kterou jsem podcenil. Když po několikáté vylezete prudký krpál a nohy se vám třesou a máte mžitky před očima, těžko střelíte dobrou ránu. Naštěstí měla naše skupina zrovna po žlutém okruhu, který byl naším třetím kolem, den volna. Ten jsem využil k tomu, abych se zase naučil základním lukostřeleckým dovednostem a celkově se "srovnal". Snad jen díky tomu jsem v posledním "loveckém" kole na jeden šíp konečně něco trefil.
Pro sebe jsem z toho vyvodil několik poznatků pro budoucí trénink. Určitě se musím zlepšit v odhadech vzdáleností od 30 do 55 metrů ( pro získání této dovednosti si asi pořídím dálkoměr). Určitě budu věnovat větší pozornost fyzické přípravě. Střelbu na větší vzdálenosti je potřeba zařadit do tréninku natrvalo, protože to chvilku trvá, než vám ty náměry vlezou pod kůži a když je to moc hr.., tak si rozhodíte i to co Vám už jde. Také je důležité, čím to střílet. Bohužel kategorie bow hunter nerozlišuje dřevěný nebo kovový luk. V této kategorii to bylo tak půl na půl, ale v první desítce se neumístil "dřevák" ani jeden. Sám jsem šel s několika střelci s dřevěnými luky, například s Italem Markem, který mě na MS FITA na Sardinii přestřílel, ale u těchto vzdáleností, hlavně na malá zvířátka do 40 metrů, často autoval. Dřevěný luk Vám nic neodpustí a i sebemenší chybička Vám pošle šíp vedle. Proti tomu plně vybavený kovový luk je výrazně stabilnější při výstřelu a vychytávky jako magnetická zakládka nebo buton Vám zkorigují leckterou chybu.
Závěrem mohu konstatovat, že takový extrémní závod je velmi silný zážitek. Každý, kdo lukostřelbu "žere", by ho měl zkusit. Ono to zkusit vlastně ani moc nejde, protože to si jenom zařídíte pořádnou lukostřeleckou kocovinu. Nejdřív musíte pořádně potrénovat, pak to na závodě tohoto typu prodat a pak vás to chytne a nepustí. Takže na viděnou v Maďarsku na MS IFAA příští rok…
Petr
BOWS CLUB "CHIMERA"
