*** Malá zpráva o dlouhé cestě na Balkán *** Po ranním startu (07:00) z Licoměrska nastal zlomový okamžik ve 14:00 na maďarsko-srbské hranici, kdy při venkovní teplotě 37°C ve vozidle přestala fungovat klimatizace. Naštěstí to byl jen chvilkový vrtoch a po odstavení vozidla před směnárnou, krátké kouřové pauze jsme mohli opět zchlazení pokračovat do srdce Srbska. ** Ubytování z i-netu se nakonec ukázalo jako velmi populární, protože stejný B&B si vybral i pan Tadeuš z Polska a rodina Binderovců ze Slovače. Ovšem největší výhra byla klimatizační jednotka o jejíž prospěšnosti v těchto tropických dnech jsme si dva dny rádi povídali se střelci z Chiméry, obývající svoje stany a koupající se v rozvodněném Dunaji. ** Soutěž samotná probíhala v příkopech, na baštách, v chodbách a kasematech cihlové tereziánské pevnosti přesahující rozměry Terezína a Josefova. Dohromady… Místní klub tu má zřízenou střelnici skombinovanou s prosperující diskotékou, na což v neděli doplatily dvě třetiny slovenské výpravy. ** Sobotní zahájení v poledních hodinách se ukázalo jako smrtící, ale pořadatelé se ukázali jako myslící tvorové a na baru se poskytovala zdarma pitná voda v půllitrovém balení v libovolném množství na hlavu. I na pití. Další občerstvovací stanice byla na konci chladného, asi 250m dlouhého tunelu uprostřed trati. Až těsně před zahájením se vedle rozpisu objevila informace, že se asi tak polovina trati leží v komářím ráji a tak se z jakéhokoliv repelentu stalo zlatem vyvažované zboží. Někteří z nás se drbali ještě v neděli doma. ** Jak poznamenal jakýsi místní funkcionář při zahájení, byl to místní první evropský závod a tak se mu s náležitou pozorností věnovala místní média. Už v pátek viděla Věra v televizi reportáž ze stavění tratě a v sobotu se okolo závodníků na trati motali minimálně tři kameramani a nevím kolik fotografů. Věra se pravděpodobně stane hvězdou příštího vydání nějakého místního ženského magazínu, protože jeden z fotografů si vyžádal povolení a fotil jen ji. O chlapy neměl zájem. ** Oba soutěžní dny proběhly bez jakýchkoliv zádrhelů ale jak již bylo řečeno, za tropických teplot: v sobotu 37°C a jasno, v neděli jsme vzývali první malé obláčky a teplota byla jen asi o 2°C nižší. Dokonce i sprchlo – asi tři kapky na každého a Zbynďa správně poznamenal abychom si dali bacha a neopařili se
** Pokud jde o střelbu samotnou, tak trať byla jen jedna a v sobotu startovalo na každé metě 4-5 soutěžících, v neděli už to bylo slabší, Tomášovi nenastoupili tři Srbové s OL a jak jsem již poznamenal, dvě třetiny Slováků prohráli kontumačně s alkoholem na diskotéce… Věra měla v kat.BB ženy o 100% více soupeřek než v Gutau – střílely dvě. Největší souboj se rozhořel v kategorii TRLB veteránů, kdy naši dva šampióni – Pepa a Zbynďa – se po sobotě přetahovali rozdílem jednoho bodu o 4. a 5.místo. Turbo držel třetí místo v TRRB a já první. ** Neděle ale začala poněkud neočekávanou událostí, kdy Chipper si při skládání luku zlomil rameno. Na luku samozřejmě. Tuto neveselou příhodu nám z parkoviště přišla sdělit pí.Binderová a aby se nešťastník nepokusil opít, tak mu šel Turbo sdělit plán, že druhý den odstřílí ve skupině s Věrou a s jejím lukem, protože stejně si chce pořídit slabší ramena jako má ona a už si je v Gutau zkoušel. ** Po odstřílení 2.kola byla situace následující: Věra si udržela v „ostré“ konkurenci 1.místo, ale asi už jí na EU poháru neuvidíme, když střílí sama; Tomáš si taky dostřílel svou OL a obdržel dokonce i velkou medaili pro obsazenou kategorii (malá se dávala pro nenaplněné kategorie); Turbo se v TRRB propadl na 4.pozici když se před něj dostal Srb ze sobotního 5.místa a já jsem udržel 1.místo o sedm bodů před Igorem Zajacem. ** Naši dva šampióni – veteráni se ale do sebe zakousli, nic si na trati nedarovali a s nedělním nástřelem – Pepa 199b. a Zbynďa 191b. se posunuli až na dosah spodní příčky bedny – 3. a 4.místo. Pepa se dokonce z trati vracel tanečním krokem, což vzhledem k jeho tradiční kostkované sukni vypadalo dost odvážně. A aby toho nebylo dost, tak si oba udělali nácvik při přebírání medailí, protože jednou je málo. Je potřeba si to zkoušet častěji. Zbyněk už pak ale při správném vyhlašování tu bramborovou nedostal. ** K nějakému napětí ale asi mezi oběma šampióny – veterány došlo, protože na zpáteční cestě nás Zbyněk, tedy spíše řidiče Pepu, trestal mlčením a až po příjezdu do Budapešti řekl: „Budapešť.“ Zpáteční cesta jinak proběhla bez zádrhelů, jen na vstupu do Maďarska se nás celnice ptala, zda je „…alkohol, cigarety, puška…“. Jak jsme se dozvěděli už v pátek, tak jediný problém s vjezdem do Srbska s luky měl Karl Messerer. Při namátkové kontrole po nich chtěli nějaká povolení a licence. Nakonec to vyřešili návratem do Maďarska a přejezdem asi 350km přes Chorvatsko na jiný přechod. ** Ještě v osm hodin večer byla u Györu teplota 30°C. Už jsme se všichni těšili na slibované bouřky v Čechách… ***
